Na počátku stála politickoekonomická dvojčata, jež se na začátku devadesátých let rozhodla ovládnout českou politickou scénu a postupně vyřadit z politického vlivu všechny, kteří jednoznačně přivodili pád komunistického režimu. To znamenalo snahu omezit působnost Václava Havla a jemu spřízněné společnosti na nejnižší možnou míru a pokud to situace dovolovala, negování Havlových myšlenek.
Nyní se tato dvojice po demisi současného kabinetu následkem korupčního skandálu rozšiřuje na jmenný hybrid RUSNOKLAUZEMAN. Prezident si vybral svého favorita, který by měl dovést zemi k parlamentním volbám.
Dochází k pokračujícímu „lámání chleba“. Chartisté jsou z naprosté většiny (vyjma Alexandra Vondry, vlivného člena ODS) odsunuti na vedlejší kolej a živoří v lepším případě za osm tisíc korun důchodu měsíčně, zatímco spřeženci komunistického režimu si pod patronací neopapalášské garnitury staví paláce s bazény a vybavují se „ochrankou“, jež je má chránit před pohledem veřejnosti.
Miloš Zeman nedávno vyhrál prezidentské klání a snaží se přímé volby autoritativně využít ve všech ohledech. Václav Klaus pravděpodobně zastřeně usiluje o návrat na politickou scénu, jak uvažoval v nedávném nedělním televizním publicistickém pořadu, kdy litoval, že občanští demokraté nemají žádné vedení a tím zřejmě žádnou „vizi“.
Dělají to oba šikovně, jeden na to jde zleva, druhý zprava. Dovolím si „prognózovat“ a sestavit „stínovou“ vládu, jakou by si tito prognostičtí blíženci představovali. Jen namátkou jmenuji – začínám výběrem Miloše Zemana, protože on je prezidentem státu – Livie Klausová, Vladimír Remek, František Čuba, Miroslav Šlouf. Koho pak dodá bývalý prezident Václav Klaus ? Jeho výběr bude neméně kvalitní – Jana Bobošíková, Petr Hájek, Ladislav Jakl, Ladislav Bátora.
Tato elita by byla KLAUZEMANOVI v pokračujícím vládnutí jistě oporou.
Prozatím bylo rozhodnuto pro inženýra Rusnoka. Pan inženýr Rusnok je člověkem přinejmenším tříbarevným. Když byl kdysi členem vlády, nic podstatného ve své funkci nedokázal a jím spravovaný rezort trpěl stejnými potížemi jako celá vláda.
Takový člověk ovšem pánům Klausovi i Zemanovi vyhovuje, protože mohou mít jistotu, že neudělá nic samostatného, co by narušilo mocenské vymezení dané dvojice.
ODS navrhovala do čela přechodné vlády Miroslavu Němcovou. Je to sebezáchovný pokus, protože každému musí být jasné, že disciplinovaná členka strany, té strany, kvůli jejímuž skandálu se stát dostal do politické krize, nemůže vykonávat předsednickou vládní funkci už z toho důvodu, že se bude snažit vzniklé problémy zahlazovat. Pikantní bylo, když bývalý premiér před odstoupením svolal bezpečnostní radu státu, že se dva členové nemohli zúčastnit, protože byli čerstvě v zadržovací vazbě.
Jsem přesvědčen, že na místo premiéra odbornické a stabilizační vlády by měla být navržena profesorka Vladimíra Dvořáková. Perfektně zná celé politické prostředí, je zvyklá situaci analyzovat a má hluboký přehled o jejím stavu. Navíc je naprosto nezávislá – což ovšem dvojici KLAUZEMAN nemůže vyhovovat. Na postupné cestě k politickému uzdravení by Česká republika pomoc paní Dvořákové nanejvýš potřebovala.