Pokud člověk sleduje současné rozhlasové i televizní zpravodajství, ať na veřejnoprávních, nebo soukromých stanicích a kanálech, sled domácích politických novinek mu připadá jako permanentní absurdní kabaret předváděné neschopnosti, nekompetentnosti a diletantství „ústavních činitelů“, mezi nimiž vládní úředníci zaujímají čelné postavení.
Jediný, ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, se ve svém úřadě obklopil schopnými spolupracovníky k tomu, aby vládou deklarované úsilí o očistu od korupčního prostředí dokázal naplnit efektivitou. Právě začátek Jiřím Pospíšilem nastoupené cesty zřejmě přiměl vlivné skupiny, ovládající ministerského předsedu Nečase, jehož v žádném případě není možné podle výsledků jeho práce považovat za silnou osobnost, aby nejlepšího člena vlády urychleně odvolal a to v takovém trysku, že málem byl dřív u prezidenta s odvolávacím dekretem, než samému ministrovi jeho odvolání sdělil.
Pokud se uvádí jako důvod, že ministr nebyl schopen plnit své manažerské zadání, když požadoval prostředky na provoz věznic v době, kdy celá vláda šetří, je na místě uvědomit si, proč vláda bude muset šetřit a na kom vlastně bude šetřit. Jaké jsou manažerské schopnosti tohoto již vícekrát resuscitovaného kabinetu, jenž není schopen ve prospěch veřejnosti využít značné podpůrné finance z eurofondů, které s nejvyšší mírou pravděpodobnosti Evropská komise České republice neproplatí ?
Pravým důvodem pro ministrovo odvolání je tak jistě jeho snaha zlikvidovat korupční prostředí, v naší zemi všeobecně rozšířené a zasahující nejvíc místa, odkud se o rozdělování finančních prostředků rozhoduje.
Pokud by měl být někdo odvolán, je to celý vládní kabinet se současným ministerským předsedou v čele. Ministr Jiří Pospíšil je jediný, kdo by měl ve své funkci pokračovat.