Někdy v říjnu minulého roku mne na ulici zastavila slečna a zeptala se, zda bych nepodpořil v kandidatuře na prezidentský úřad České republiky pana Miloše Zemana. Zasmál jsem se a řekl jí, že „toho tedy rozhodně ne“. Poděkovala mi a mně jí bylo po chvilce líto, protože jsem si řekl, že děvče stejně pracuje na objednávku a příkré odmítnutí si vlastně nezaslouží.
Bylo to v době, kdy největší preference ve výzkumech veřejného mínění zaujímali
Jan Fischer a Jan Švejnar. Sám jsem doufal, že profesor Švejnar bude o ústavně nejvyšší úřední a reprezentační post v zemi usilovat a že ho nakonec získá. Jana Švejnara podporovala v minulé prezidentské volbě proti Václavu Klausovi sociální demokracie a pokud by zůstalo u logiky věci, mohla ho nominovat i jako nezávislého kandidáta nadále. Tímto krokem by překonala převládající stranickost naší politiky a zároveň přirozenou obavu určité části veřejnosti podpořit levicově vyhraněný politický směr. Bohužel, České straně sociálně demokratické stále nedochází porozumění myšlenkám největší části společnosti, jež neupřednostňuje ani striktně levý a ani striktně pravý směr politiky, ale neideologickou, účinnou správu země. Ideologických předpojatostí si občanstvo užilo za minulého režimu dost a má jich „plné zuby“.
Překážka tohoto neideologického pohledu tkví, podle mého názoru, v osobě Bohuslava Sobotky. Je to v každém případě výborný řečník, schopný účinně prosazovat své náhledy na politickou situaci. Je ovšem v postavení, stejně jako jeho hlavní protivník v Občanské demokratické straně, Petr Nečas, čelit mafiánům, patřícím k „jádru“ jejich stran, případně s nimi najít dohodu. Přestože tato dohoda jim oběma na nějaký čas může zajistit postavení, v budoucnu jim může lehce „zlomit vaz“.
Vrátím se ale k osobě Miloše Zemana. Je obdivuhodné, jak se v podstatě odklizený bývalý politik, jemuž se v prvních momentech prezidentského „klání“ nedávaly takřka žádné naděje, že by mohl prezidentský úřad získat, „vyšvihl“ nahoru. Bude zajímavé sledovat, kdo je v jeho týmu a kým se tento člověk, na budoucích pět let zvolený reprezentovat v prezidentské funkci Českou republiku, bude obklopovat. Jména Remek, Šlouf a bývalý předseda JZD Slušovice Čuba nedávají příliš známek důvěryhodnosti budoucí hlavě státu. Obávám se, že obecná situace směřuje, a na tom se rozhodným způsobem podílejí i takzvaně liberální strany v parlamentě, protože nejsou schopny naprosté většině veřejnosti vyjít vstříc, k demontáži demokracie v našem státě. Té demokracie, jejíhož zavedení díky Václavu Havlovi si vážil celý svět. Miloš Zeman dědí, zdá se, po Václavu Klausovi přízeň ruského státu a kroky v přímé volbě zvoleného českého prezidenta bude Ruská federace určitě bedlivě sledovat. Zemanova úporná snaha umisťovat „své“ velvyslance na strategická místa vypovídá o autokratické povaze jeho politického stylu.
Zatím si omotává kolem prstu sociální demokracii, samozřejmě k její škodě. Bude ji čím dál víc připoutávat ke komunistům, jichž transformovaných je nakonec plná celá Česká republika.