Jistě by mohla být. Museli bychom se ale vrátit do listopadu roku 1989 a hlavně pak celého devadesátého roku.
Tedy – něco pro pamětníky. V listopadu 89 přečetl v televizím vysílání tiskový mluvčí Charty 77, publicista Jiří Kantůrek, prohlášení, ve kterém vyzval komunistické úřady k respektování lidských práv a svobod. Byla to zároveň výzva k obnovení demokracie v naší zemi. O tržním hospodářství a konzervativismu nebyla v textu ani zmínka. Vyplývalo to toziž jasně už ze samotného dokumentu. Jakmile dojde ke svobodnému uspořádání naší země, i svobodné podnikání, jako součást lidského práva, nabude normálnosti. Konzervativismus byl ostatně charakteristický pro komunistický systém, používající středověké termíny, jako kacířství, za svoji vyjadřovací rétoriku. Vyprázdněnost a bezduchost komunistických hesel vybuzovala obyvatelstvo v touze po návratu vlády věcí svých.
Na domácí politické scéně byla v revolučních dnech aktivní Socialistická strana (bývalí národní socialisté), která poskytnutím svého prostoru, balkónu vydavatelství Melantrich, umožnila veřejnou tribunu Chartě 77 a její úspěšný vstup na politickou scénu.
Druhá v pořadí byla Sociálně demokratická strana, do té doby působící v exilu. Spolu se Společností pro vědy a umění v Americe to byla jediná organizovaná opoziční platforma vůči komunistickému režimu po puči osmačtyřicátého roku, udržující se v emigraci a sdružující demokraticky smýšlející občany, kteří se rozhodli pro demokratické hodnoty doma pracovat v cizině.
Kromě toho byla na domácí půdě určitá část sociálně demokratického členstva, jež nesouhlasilo s rozhodnutím prokomunistického křídla strany s komunisty se sloučit. Tito lidé museli ovšem udržovat svoji činnost v tajnosti, protože komunistický režim po převzetí moci okamžitě likvidoval jakýkoli náznak narušení jeho nadvlády.
Nově vzniklou porevoluční organizací, jež vstoupila na politickou scénu, bylo Václavem Havlem vytvořené Občanské fórum. K němu se přihlásilo velké množství obyvatelstva, majícího už dost totalitně vedeného státu.
Dvě dříve jmenované strany se brzy po revoluci dostaly do útlumu. Socialistická strana, dědic národních socialistů, byla členem komunisty kontrolované Národní fronty a kromě toho, její předseda, dr. Kučera, měl kontakty s tajnou policií, což se objevilo ve zveřejněných archivech stb.
Sociální demokraté měli za předsedu dr. Horáka, žijícího ve Spojených státech a nepřivyklého domácím poměrům. Dosud jednal v Americe, v krajanském intelektuálním prostředí. Na proniknutí do širších vrstev neměl šanci.
Občanské fórum ihned převzalo politickou iniciativu a v prvních svobodných volbách po listopadu 89 získalo přes 80 % hlasů. Jeho problémem bylo, že se k němu rychle připojilo množství lidí, hlavně z konjunkturálních důvodů, a tím se jeho počáteční síla a dynamika značně oslabila.
Když OF ovládl Václav Klaus, rozhodl se toto, hlavně jako občanské sdružení působící politické seskupení, nahradit Občanskou demokratickou stranou. Další organizace, vzniknuvší z rozštěpeného OF, se ukázaly jako málo životné, protože neměly politické vůdce, kteří by dokázali působit na širší veřejnost. Toto umění Václav Klaus zvládal dokonale a podařilo se mu brzy vytvořit populistický program v duchu husákovského pragmatismu – kdo je pro nás přínosný, toho podpoříme a poskytneme mu výhody, kdo je nám nepříjemný, toho ideologicky zničíme.
K deformaci liberalizovaného systému došlo zároveň tím, že se z něj vytratila morálka.
Bylo nejen tolerováno, ale i podporováno sponzorování politických stran ze strany soukromníků, kteří, pochopitelně, mohli požadovat reciprocitu za vložené peníze. Byl to ne počátek, ale pokračování korupčnosti, doposud typické pro komunisticky organizovanou společnost.
Měli bychom si uvědomit, že dnes, kdy jdeme k volbám, ať volíme kohokoliv – sociální demokraty, občanské demokraty, lidovce, zelené, žluté, fialové nebo bezbarvé – volíme většinou „bílé koně“ podnikatelské sféry, jež se ve značné míře rekrutuje z bývalých „směnárníků“ všeho druhu. To je dnes náš výkvět VIP reprezentace.
Cesta z tohoto začarovaného kruhu určitě existuje. Především je nutné, aby došlo, jak jsem přesvědčen, k naprosté restrukturalizaci našeho právního systému, který doposud vychází ve značné míře z komunistického „zákonodárství“. To se týká detailů rozhodování. Dosud je v naší justici činných mnoho soudců z totalitní doby. Ti pochopitelně budou přát všem, jejichž „majetky“ byly založeny v komunistické éře. Takoví právě z většiny ovládají současné české liberální prostředí.
Jaké opatření takový stav může změnit ? V každém případě zákaz soukromých příspěvků politickým stranám. V případě odhalených případů podplácení zákaz licence na podnikání. Jasně stanovený příspěvek voleným subjektům ze státního rozpočtu. Jsem si jistý, že by se v takovém případě hodně změnilo personální obsazení kandidátek a hodně slušných, kteří se dnes nikam vůbec nehlásí, by zažívalo renesanci a zadostiučinění za skutečně revoluční celý rok 1990.