Problémem koaličního nesouladu je, že může trvat dlouho. Převedeno na naše podmínky, pravděpodobně bude trvat ještě dva roky. Příčinou je samozřejmě spojení tří „reformních“ stran, jež se snaží vysedět svoje vládní funkce až do úplného sebeznemožnění a dání důkazu veřejnosti, že když se najde vhodná nemenklaturní konstelace, vláda bude vládou (paradoxně v demokratickém prostředí), dokud ji volební „smrt nerozdělí“.
Když si člověk vzpomene, že stranu občanských demokratů pomáhal zakládat filosof Václav Bělohradský, který ovšem předpokládal, že probouzí skutečnou občanskou iniciativu, nebo že mezi někdejšími hlavními osobnostmi byli lidé jako Evžen Tošenovský, profesor RNDr. Bedřich Moldán a JUDr. Lubomír Voleník (již nežijící), kteří jsou dnes ve stranickém myšlení odsunuti na úplně vedlejší kolej, říká si, kdo vlastně tu „občanskou“ iniciativu vytvářel a kdo ji k „obrazu svému“ přetvořil ?
Hodně těch, kteří tuto stranu podporovali a měli značně „růžové brýle“, v ní dnes už není. Naopak, rozhodli se založit konkurenční, liberálně orientovanou TOP 09. Problém této, vpodstatě deklarativně protikorupční a proevropské odnože ODS je,
že jaksi neví, jakou pozici má ve vládě zastávat. Nemá ve svém týmu žádného schopného ekonoma, protože Miroslava Kalouska za něj považovat nelze. Kromě toho je to chemik, ekonomii mu „přihrál“ až život. Ve spojení s fyzikem v koalici, předsedou vlády Nečasem, tvoří zájmové sdružení, připravující pokud možno nejdlouhodobější reformy sociálního, zdravotního, školského a důchodového systému, jaké je možné dohlédnout.
O třetí koaliční straně nemá vůbec smysl psát. Byl to od začátku, jak se později ukázalo, mocenský protidemokratický komplot, ve vztahu k veřejnosti velmi nebezpečný. Když jsem před posledními parlamentními volbami řekl svému známému, že hodlám volit Věci veřejné, protože mi je jejich postoj sympatický, reagoval : „John ? To je kultivovaný Sládek.“ Tehdy mne to překvapilo.
Jak tedy chce tato „squadra“ provádět svoje „reformy“ ? Asi určitě ne upřímně, když vládní úředníci platí v době škrtů a úspornosti svoje „sekretářky“ takovými odměnami, že se o nich naprosté většině lidí ve státních službách může jen zdát. Nebo jsou si jako v Orwellově Farmě zvířat někteří, nebo některé, rovnější než ti, jichž se „reformy“ především existenčně týkají ?
Každé slušné vládní zastoupení musí provádět reformy ne s ohledem na dobu svého mandátu, ale na dlouhou časovou působnost. Je v každém případě nutné každý krok tímto směrem konzultovat s momentální opozicí, protože opatření, určená jen na dobu určitou, budou samozřejmě po případné změně vlády negována. Jestli tedy vláda míní svoji reformní snahu vážně, nemůže ji omezit na platnost svého výlučného rozhodování. Vysvětlení postupu vlády je možné hledat v ohledech a závislosti na politicko-ekonomických spojeních, která ministerští úředníci zastupují. Nevím, jak chce vláda dovést do důsledků reformní kroky, když všichni ministři, zodpovědní za resorty, jichž se to týká – to znamená MUDr. Heger, Josef Dobeš i Jaromír Drábek – jsou ve svých funkcích víc než neúspěšní.
Tohle všechno je doprovázeno negativním přístupem k evropské spolupráci, což je tolerováno ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem, zástupcem a předsedou proevropské strany TOP 09, s nímž už se nikdo z jeho kontinentálních vládních kolegů, jak sám prohlásil, nechce bavit. Vůbec se jim nedivím, co s vládou, která působí Evropě jen potíže ?
Všeobecná nespokojenost nahrává různým nacionalistickým skupinám, které mazaně organizují protivládní protesty, kdy vyzývají vládu k demisi a zároveň obviňují „bruselské mocipány“ ze snahy dirigovat naše domácí politické poměry. Jak se bude vládě v následujících měsících dařit čerpání dotací z eurofondů, jak dopadne proces s hlavními činovníky Věcí veřejných a jak bude nadále trpět TOP 09 euroskepticismus svých koaličních partnerů, bude vládu jako celek profilovat na její zbývající čas řízení republiky. Permanentní nesoulad bude zřejmě pokračovat.