Současná vláda s dostala do situace, která je pro ni, ačkoliv si to vůbec nepřizná, krajně nevyhovující a nepohodlná. Hlavně je naprosto nepohodlná většině veřejnosti. I té, která v ni po jejím ustavení vkládala určité naděje. Toto politické uskupení, jež vyústilo ve vládní koalici, vděčí z velké části za svoje mandáty nejmladší generaci. Ačkoliv nejvíc hlasů z nastalého spojenectví získala ODS, na povolební situaci profitovala TOP 09. Mladí lidé do jisté míry reflektovali znechucení svých rodičů nad trvale působící politikou občanských demokratů a rozhodli se podpořit nespokojené, původně z této strany, kteří založili stejně ideologicky motivovanou, ale „očištěnou“ liberální stranu, jíž se, dle mínění příznivců, podaří přetáhnout sympatie veřejnosti k nově instalovanému subjektu.
K tomuto rozpojení téhož se připojila, pro neinformované a naivní překvapivě, ale mocenskou logikou pochopitelně, nově vytvořená strana Věci veřejné.
Abychom si uvědomili, jak se sestavují kandidátky jednotlivých politických stran do voleb, ať už parlamentních, nebo komunálních, musíme přijmout stav uvažování potenciálních kandidátů. Jsem přesvědčen, že takřka nikdo, až na malé výjimky, na rozdíl od začátku devadesátých let 20. století, nevstupuje na politickou dráhu se snahou pomoci obecnému blahu. Naopak, takřka bez výjimek každý, kdo dnes do praktické politiky vstupuje, očekává návratnost „vloženého“ a blaho především pro svoji vlastní osobu. V logice tohoto postupu musíme přijmout i angažmá Věcí veřejných, jež se projevily jako vyloženě obchodní účelové sdružení, které přízeň očekávající veřejnosti využije.
Politik, vstupující dnes na toto kolbiště, má lehce na vybranou – „Chci zůstat v politice a nutně se stát „bílým koněm“ lobbistů a pokračovat, nebo načerpat během svého mandátu takové množství informací, aby se mi vyplatilo po skončení mandátu politiku opustit?“. Místo, aby se vláda snažila vyčistit zanesené ekonomické prostředí, plné neúměrných výdajů, přenáší úhradu následků nehospodárnosti a nekvalitní správy na obyvatelstvo.
Proto, že v současné vládní koalici je každému ze zúčastněných jasné, že sympatie většiny veřejnosti nemá, každý z této trojice „okopává druhým kotníky“ a snaží se profitovat u publika na úkor druhých. Je otázka, jak dlouho tato taktika všem v koalici vydrží a zda nakonec přece jen „džbán nepřeteče“.
Nastalé spojenectví ohrožuje především naše plnohodnotné členství v Evropské unii, což je dnes na praktických krocích vlády už docela dobře vidět. Česká republika se odmítá podílet na společných ekonomických opatřeních, které jsou uváděny v praxi především pro celkovou prosperitu všeho členstva vyrovnaně. Jestli bude stále někdo snahu po sjednocovacích opatřeních torpédovat a za sebe jim bránit, nemůže se divit, když i politika spojené Evropy k němu bude nevstřícná.
Takový stav, myslím, ani původně Věci veřejné nechtěly, ale protože si podvázaly volnost samostatného rozhodování koaliční vládní smlouvou, musí se všem domácím vládním rozhodnutím podřizovat a nakonec, i když s vyjadřovanou nespokojeností, s nimi souhlasit. Partneři jim to vždy připomenou.
Jan Hlavatý
Březen 2011