V současné době probíhá mezi vládními stranami a opozicí debata o tom, jak vést ekonomiku státu, aby nepostupoval hospodářský propad a aby země, která je členem společného evropského prostředí a jež je zatím „hrdá“ na svoje „výdobytky“, nezačínala být brzdou kontinentálního vývoje.
Vládní koalice si velmi pravděpodobně vůbec neví rady s tím, jak nejúčinněji vybírat daně. Jinak by jí neprokluzovali „mezi prsty“ různí čímani, kteří se domohli „majetku“ privatizací na „divokém Východě“. O „serióznosti“ těchto elementů si jistě ani nejfanatičtější pravičák nemůže dělat iluze. Pak ve zmatku, v němž se bezpochyby permanentně nachází kabinetní slepenec, může docházet k nesmyslným excesům, kdy paní Karolína Peake, místopředsedkyně vlády z úleku, navrhne takovou blbost, jako je sloučení ministerstva zdravotnictví s ministerstvem práce. Myslím, že by se tímto postupem mohlo přijít na to, že ekonomicky nejvýhodnější je spojit ministerstvo zemědělství s ministerstvem kultury. A nakonec, proč nesloučit všechna ministerstva dohromady? Vznikl by jeden centrální vládní úřad a ušetřilo by se nejvíc. Kdyby ovšem všechny vládní instituce pracovaly skutečně efektivně, nemusely by přicházet takovéto nesmyslné návrhy.
V tomto politickém guláši se hlásí o slovo opozice s celkem logickým požadavkem na prokázání původu majetku. Mnozí namítnou, že v té opozici jsou důležitou silou komunisté, ale myslí si někdo, že tady komunisté nepokračují ve vládě i po roce 1990, kdy se stal ministerským předsedou komunistický tajemník Marián Čalfa? Kolik komunistů měl ve vládě a kolik jich pracovalo na hospodářské transformaci ? To, že máme demokratické volby a že je dovoleno svobodně se vyjadřovat, je jen krycí fasáda, aby se tady dál transformované komunistické panství upevňovalo. Zajímalo by mne, kdyby se opoziční politici ujali vlády, zda by tak vehementně trvali na svých požadavcích, nebo by z nich začali nenápadně pod různými záminkami slevovat, až by všechno „vyšumělo“ do ztracena. Jako příklad je možné uvést protahování všech odkládaných opatření omezujících poslaneckou imunitu. Tam je možné vzpomenout na dnes už slavný slogan z Limonádového Joea – „Gauner nebo hrdina, všichni jedna rodina!“.
K tomu, aby Česká republika začala fungovat jako vyspělý demokratický stát, je třeba nekompromisně trvat na prokázání původu majetků, nabytých nebo získaných od roku 1990. Kdo nabyl majetku skutečně poctivou cestou, může těmto snahám přát jen vše nejlepší. Pak veškeří šmelináři, podloudníci a ekonomičtí žongléři, jednající proti dobrým mravům, budou pohnáni k trestní odpovědnosti, jejímž výsledkem pro ně bude ztráta nashromážděných peněz, získaných ať nepoctivě přidělenými akciemi, nebo obchodními čachry. Stát tak získá mnohamiliardové, momentálně nedobytné částky, z nichž bude sanovat budoucí státní rozpočty. Potom teprve bude naše země civilizovanou částí světa a začne vzkvétat (bez uvozovek!).