V roce 1965, kdy jsem maturoval na Výtvarné škole, sídlící na Hollarově náměstí, se objevily hlášky, že po našem odchodu ze školy nastanou změny. Předměty, jež jsme považovali za klíčové – odborná technologie a plastická anatomie – měly být v budoucnu nahrazeny fyzikou a chemií, kromě matematiky, kterou jsme měli do druhého ročníku a pak měla být protažena až do ročníku maturitního, to znamená čtvrtého.
Se spolužáky jsme si tehdy říkali, to bude pěkný konec s odborným školstvím, na naší škole bude výtvarný obor znamenat rozšířené gymnaziální vzdělání. Nevím, jak se situace vyvíjela dál, později jsem byl na vysoké škole a o střední školy jsem se přestal zajímat. Mám ale pocit, že vzhledem k nastávajícímu „pražskému jaru“ roku 1968 a jmenování univerzitního profesora Kadlece ministrem školství se stav navrátil k logice věcí.
Když jsem před svými současnými žáky vzpomenul v souvislosti se státními maturitami na dobu před sedmačtyřiceti lety a popisoval jim situaci s tehdy zamýšlenými změnami, jedna studentka mi řekla, že v dnešní době jde o to samé, to znamená nahradit na odborných školách specializované předměty určitou unifikací veškerého středního školství.
Začalo mi to být jasné. Určujícím faktorem vzdělání v naší republice a našem školském systému není odborná kvalifikace, ale stává se jí flexibilita na pracovním trhu. Není důležité, aby ze škol odborného zaměření vycházeli vzdělaní lidé, schopni rozvíjet tvůrčím způsobem svůj obor, ale aby „zglajchšaltováním“ výuky byl společnosti dodáván „vyškolený“ materiál použitelný tam, kdekoliv na pracovním trhu vyvstane potřeba.
V žádném případě není pravda, že by požadavek na unifikaci středoškolského vzdělání byl inspirován záměry Evropské unie. Naopak, tato unifikace je uplatňována jen zanedbatelným minimem zemí a my, pokud by i takový záměr ze strany EU existoval, se jím vůbec nemusíme řídit, když jsou nám „fuk“ rozpočtová pravidla celku, jehož jsme členem.
Zajímavé je, jak pan Zelený, v minulosti ministerstvem odmítnutý aktivátor myšlenky státních maturit, byl na „své“ místo několika dalšími ministry školství navrácen. Zřejmě on i jeho příležitostní nadřízení věděli „jak na to“. Jeho experimenty budou pravděpodobně stát nejen naše školství, ale i celou naši republiku nevyčíslitelné ztráty. To nepočítám jen finance, ale celou oblast odborného vzdělání. V dnešní době je těžko myslitelné, aby byl pod zástěrkou čehokoli uplatňován encyklopedický manuál, potlačující specializaci ve prospěch obecnosti a tím omezující jakýkoliv tvůrčí přístup studentů. To může vyvolávat jen permanentní protesty, což úrovni vzdělání v České republice nepomůže.