Ve věku jedenaosmdesáti let zemřel ve Spojených státech Ctirad Mašín. V České republice se vedou ustavičné spory o to, zda uznat jeho zásluhy o demokratické Československo. Cesta Ctirada Mašína a osobní role ve snaze vrátit do republiky demokracii je více než sporná.
Jeho otec, plukovník Josef Mašín, byl zapáleným důstojníkem Československé armády, člověkem, na něhož by každá armáda mohla být hrdá. Když se mu narodil syn Ctirad, šel za svým velitelem a oznámil mu: „Bratře veliteli, oznamuji narození budoucího dělostřeleckého nabíječe“. Doklad vojenské oddanosti hraničící až s fanatismem.
Plukovník Mašín se za okupace zapojil do protinacistického odboje, v němž ale působil spíše jako „neřízená střela“. Vzpomíná na to Karel Ladislav Feierabend, zprvu člen protektorátní vlády, pro odbojovou činnost brzy nucený za dramatických okolností k útěku a pozdější člen exilové vlády Československa v Londýně. Ve svých pamětech píše, že Josef Mašín, aniž svoji akci s kýmkoliv konzultoval, podložil třaskavinu pod okna kanceláře tehdejšího nacistického protektora Neuratha, která vybuchla v pět hodin ráno. Nikoho neohrozila, jen uvedla v podezření všechny české členy hradní kanceláře, kteří byli v tajném spojení s londýnskou exilovou vládou. Všichni byli později popraveni a mají pamětní desku umístěnou na třetím hradním nádvoří.
To samozřejmě plukovníka, in memoriam generála Mašína nijak nesnižuje. Byl statečným člověkem a to, že ohrozil další, si asi vzhledem ke své povaze nesmiřitelného bojovníka neuvědomoval. Sám za to také zaplatil daň nejvyšší.
Hodně jiné je to s jeho syny. V době, kdy komunistický režim měl za sebou vraždy Milady Horákové a jejích kolegů z protikomunistické opozice i exekuce svých vlastních členů a dále pronásledování těch, které donutil zemi opustit již na konci čtyřicátých let, protože se nesmířili s vnucenou diktaturou, se bratři Mašínové nechali vycvičit v komunistickém výcvikovém táboře, aby se pak pokusili sami dostat na Západ až po smrti Stalina i Gottwalda.
Pokud lidé chtěli pracovat na Západě ve prospěch naší demokracie, odcházeli ze země úplně jiným způsobem. Určitě za sebou nenechávali mrtvé, jež neměli možnost před usmrcením „prokádrovat“. Akce násilné povahy jsou v době, kdy není vyhlášený válečný stav, neslučitelné s civilizovanou společností a zavdávají protivníkovi příčinu k rozvinutí vlastního teroru a argument k propagandistické kampani znevažující opoziční aktivity.
Oč tedy Ctirad a Josef Mašínové usilovali? Jak Ctirad Mašín později prohlašoval, jejich cílem bylo vstoupit do americké armády a bojovat proti komunismu. Skutečně se mu to podařilo, z armády Spojených států byl ovšem pro nedisciplinovanost propuštěn. Zřejmě si představoval, že služba v americké armádě je nějaká kaubojka s romantickým vyústěním a když narazil na tvrdou skutečnost, nezbývalo než odejít. Zajímavé je, že se bratři Mašínové ve Spojených státech vůbec nezajímali o naši exilovou společnost, jež byla rozprostřena ve více organizacích, majících oporu ve státních institucích, Kongresu, Sněmovně reprezentantů a v intelektuálních kruzích, což zajišťovalo československému odboji trvalou podporu.
Co mne zaujalo a myslím, že to něco vypovídá o povaze Ctirada Mašína, když v rozhovoru pro jeden z našich časopisů uvedl, že Hitler by nebyl jistě jeho žádný kamarád, že ale obdivuje, jaký dokázal v Německu vytvořit řád. Zvláštní názor člověka, jemuž nacistický režim popravil otce.