Reklama
 
Blog | Jan Hlavatý

Začínají staré časy ?

Mezi západními demokraciemi a naším posttotalitním uspořádáním existuje jeden výrazný rozdíl. Na Západě vláda, jež se dostane do úzkých, zpravidla podává demisi. Bývá totiž složena (bez jakýchkoli zajišťovacích smluv) z více sympatizantních subjektů a jednoduše odstupuje po poznání, že její snaha neodpovídá mínění většiny obyvatelstva.

Ne tak u nás. Tady si vzájemně si vyhovující subjekty pořídí zajišťovací smlouvu (volič je v tomto případě vedlejší) a rozhodnou se profitovat na občanské iluzi, že někdo, koho lidé volí, se bude skutečně řídit jejich zájmy.

Jde ale také o vývoj termínu mravnost. Ten se stal v našem, jak jsem slyšel trefně od jedné kolegyně, „reálném kapitalismu“, naprosto vyprázdněným pojmem. Tím spíše, že o jeho zbytečnosti přesvědčují veřejnost zpravidla, až na malé výjimky, podsadití padesátníci, které si člověk, podle jejich „rétoriky“, živě představuje jako poslušné figurky, vysedávající v bleděmodrých ordnerských košilích s fialovými kravatami na esesmáckých schůzích pod dohledem kádrováckých „činitelů“.

Reklama

Dobře se upamatovávám na jejich tehdejší propagandistické slogany – „kdyby se antisocialistické síly dostaly k moci, znamenalo by to pro naši zemi nedozírné následky“. Dnes se tito konformisté pro každé počasí snaží pod opačnou vlajkou stejným způsobem ohlupovat veřejnost.

Situace je zralá pro novou revoluci. Ostatně v naší zemi posledních sedmdesáti let se vytvořila tradice úsilí o změnu vždy po deseti až dvaceti letech. Jestli se dnes transformovaní reální konformisté snaží konzervovat momentální stav takzvaně natrvalo (jak kdysi tleskali na – „se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak“), doufám, že se nejmladší generace bude chovat stejně, jako jejich předchůdci na konci třicátých, čtyřicátých, šedesátých a osmdesátých let a vyvine snahu vrátit naší zemi význam, jaký měla v čase před druhou světovou válkou a na který dodneška čeká. Tak, abychom byli iniciativními a slušnými partnery pro své spojence v Evropské unii. Aby si nás spojenci vážili, považovali nás za svoji rovnoprávnou součást a nemuseli námi pohrdat.