Oba původně lékaři, jeden internista, druhý psychiatr, mohli svůj život prožít jako všeobecně vážené osobnosti, jejichž profesí si společnost přes mnohé „kotrmelce“, jimiž v České republice medicina během posledních dvaceti let prošla, stále velmi váží. Týká se to ovšem poctivých lidí, kteří se snaží přes mnohé administrativní překážky úroveň lékařství držet na světové špičce a přestože zdaleka nejsou ohodnoceni tak, jak by si výkon jejich profese zasloužil, jsou věrni přísaze, jíž stvrdili hodnotu svého poslání.
Mezi v titulku jmenovanými pány, kteří své poslání oba vyměnili za kariérní postup v úplně jiném oboru, než jaký skýtá lékařské povolání, není ve skutečnosti žádný rozdíl. Jak nedávno v jednom televizním pořadu prohlásil známý dietetolog, mnozí pozdější absolventi mediciny studovali za komunistického režimu lékařskou fakultu jen proto, že to skýtalo následnou možnost apolitičnosti. Medicina sama jim ovšem vlastní nebyla a mnohým po revoluci nebylo zatěžko Hippokratovu přísahu vyměnit za „tučný měšec“ politických funkcí.
Mezi těmito hochy, kteří se rychle naučili české politické „násobilce“, ať patří k takzvané levici, nebo pravici, není žádný rozdíl. Jde jen o rozestavení polí na politické šachovnici. MUDr. Bém a MUDr. Rath jsou v tomto ohledu spojitými nádobami. Jeden primátoroval určitý čas hlavnímu městu Praze, druhý byl do svého zatčení hejtmanem Středočeského kraje. Oba jsou spojeni s velmi závažnými podezřeními z korupce a rozkrádání veřejného majetku. Rozdíl je v tom, že MUDr. Rath sedí už nějaký čas ve vazební věznici v Litoměřicích a MUDr. Bém si svobodně leze po horách. Nevím, jakými sportovními výkony se může chlubit David Rath, Pavel Bém během svého „primátorování“ si odskočil na několikaměsíční cestu za zdoláním Mount Everestu a nyní podle nedávného týdenního přehledu událostí Respektu absolvoval výstup na druhou nejvyšší horu světa, K 2. Teď už je „pouze“ poslancem za ODS v parlamentu, ale během jeho nepřítomnosti na Magistrátu, kdy vystupoval na Mt. Everest, za něj zřejmě řešil z povzdálí úřední věci pan Janoušek, bývalý číšník, jehož posledním sóločinem bylo sražení ženy automobilem s pro ni vážnými zdravotními následky. Rekonstrukce činu se nezúčastnil, protože trávil čas dovolené v zahraničí.
Jako nejpřesvědčivější důkazní materiál pro stanovení trestní odpovědnosti a soudní řízení jsou vždy policejní odposlechy. Krabice s vínem plná milionů nemusí být sama ještě důkazem. Tím jsou ale registrované odposlechy, které usvědčují viníka o tom, čeho je daná krabice následkem. Ve Spojených státech například rozhodly nahrávky politické loupeže o rezignaci Richarda Nixona, prezidenta nejmocnější země světa. U nás se zdá, že vzorem pro naše orgány činné v trestním řízení je ruský způsob řešení podle hesla – „někomu to naložíme, někomu odložíme“. Tak, jak ukazuje střelka politického kompasu.
Pokud bude justiční praxe u nás ze setrvačnosti stále čerpat z pravidel ruského „samoděržaví“, skutečného odstranění všech ničemností, zděděných z dřívějšího režimu, se nezbavíme nikdy !