První kolo první přímé volby prezidenta České republiky bylo poznamenáno několika faktory, jichž je dobré si všimnout. Důvodem k zamyšlení je, že lidé nevolí především svým srdcem, ale svým rozumem. Mnoho lidí by například volilo Táňu Fischerovou, pro její slušnost, charakter a přímost. V poslední televizní debatě mezi kandidáty působila nejjistěji a nejrozhodněji. Dost lidí ale řekne, a příklady pro to jsou na zdejší blogové stránce – „Ano, paní Fischerová je nejlepší, já bych ji volil, ale budu volit někoho jiného, protože paní Fischerová je na prezidentský úřad moc slušná, křehká a jemná a tedy nemá šanci.“
Bohužel, jestli se uvažování většiny obyvatelstva bude pohybovat tímto směrem, nemáme do budoucna šanci ani my všichni dohromady. Paní Fischerová není vůbec křehká, i když tak působí, a my jsme propásli příležitost, aby se na nejvyšší reprezentativní funkci státu dostal člověk, nezastupující politickoekonomické skupiny, ale opravdový reprezentant občanské společnosti, po jejíž angažovanosti se čím dál víc volá.
Stalo se, naše společnost je stále na začátku skutečně demokratického vývoje a rozhodovat budeme mezi Milošem Zemanem a Karlem Schwarzenbergem.
O panu Zemanovi jsem se poprvé dozvěděl, když mi můj bratranec na podzim roku 1988 přinesl článek, uveřejněný v časopisu Zápisník, v němž autor – Miloš Zeman – velmi kriticky hodnotil současný stav hospodářské politiky Československé socialistické republiky a uváděl možnosti nápravy. V tehdejším domácím informačním úhoru článek působil jako postřik „živou vodou“. Z toho času si zřejmě lidé Miloše Zemana stále pamatují. V tomto kontextu zanikly ovšem důležité věci. Miloš Zeman byl členem Prognostického ústavu Akademie věd, vytvořeného pod dohledem Valtra Komárka tehdejším ministerským předsedou Lubomírem Štrougalem, kde byli soustředěni perspektivní ekonomové komunistického státu, aby pomáhali strategii budoucích ekonomických „úspěchů socialistického zřízení“.
Logika působení Miloše Zemana vedla později samozřejmě k uzavření Opoziční smlouvy se svým partnerem z Prognostického ústavu, Václavem Klausem, jenž aktuálně prezidentskou kandidaturu Miloše Zemana podporuje.
V této „harmonii“ vysvítá zřejmá podpora případného ruského partnera na dostavbu temelínského komplexu. Předvolební schůzka s Heinzem Fischerem vypadá jen jako taktický kalkul, jenž by měl „posvětit prostředky“.
Nyní ke Karlu Schwarzenbergovi. Mám radost, že je na vyrovnaném postu s panem Zemanem a moc mu přeji, aby se stal naším budoucím prezidentem. Důležitá je pro něj podpora mladých lidí, kteří využili všech komunikačních možností a Karla Schwarzenberga, který je v mnoha případech třikrát starší, než generace jeho příznivců, prostě volili. Dali tím najevo, že není důležitý věk uchazeče o prezidentský post, ale jeho osobní postoj. Ten byl dán v minulosti Schwarzenbergovou podporou našeho exilu, přinuceného po podpisu Charty´77 opustit republiku a starajícího se ve Vídni o udržení naší kulturní úrovně v těžkých emigračních podmínkách. Mladá generace, žijící v trvale v naší zemi, jakkoliv s těmito událostmi nemá přímou zkušenost, má přes své rodiče a blízké dobré povědomí o tom, co tady znamenal komunistický stát a má naštěstí tolik snahy, aby demokracie v České republice postupovala dál.
Schwarzenbergovo působení ve straně TOP 09 chápu pouze jako jeho osobní snahu udržet se ve vrcholné politice. Skutečným předsedou této strany je Miroslav Kalousek a myslím, že v budoucnu bude mít Karel Schwarzenberg dost potíže, aby svoje angažmá pro toto seskupení obhájil.
Důležitá je ještě zmínka o vztahu obou kandidátů k našemu členství v Evropské unii. Milošovi Zemanovi jeho eurofederalismus nevěřím. Velmi pravděpodobně by se snažil, pod tlakem „podporovatelů“, vtáhnout do hry Putinovo Rusko, k němuž má jistě z předrevolučního prognostického a tím ervéhápéckého působení vztahy.
Naproti tomu Karel Schwarzenberg je známý v Evropě jako člen rodiny, jejíž historie je spojena s celým vývojem společné evropské civilizace. Jako ministr zahraničních věcí evropskou sounáležitost vždycky hájil a jeho současné působení v Nečasově vládě je, myslím, stejné jako působení Jana Masaryka ve vládě Klementa Gottwalda
Mým favoritem na úřad prezidenta České republiky je Karel Schwarzenberg. Věřím, že se jím za necelých čtrnáct dní stane !