Šedesát procent naivních občanů volilo pana Zemana proti čtyřiceti procentům těch, kteří v doufání na zachování demokracie v naší zemi volili Karla Schwarzenberga. Mezi šedesáti procenty „naivů“ nebyli ovšem všichni naivy, domněle volícími sociálně orientovaného člověka, ale dost z nich patrně vypočítavými maloměšťáckými šovinisty, litujícími ztráty normalizačního „prostředí“ a doufajícími v jeho obnovu.
Kým Miloš Zeman je a co má za sebou, se projevilo hned v prvních dnech po inauguraci. Je člověkem daleko mazanějším, než byl jeho předchůdce Václav Klaus. Samozřejmě upřednostňuje v intencích bývalého „pověřeného“ prognostika spojenectví Ruska před partnerstvím v Evropské unii, ale umí na to jít daleko šikovněji, než jeho kolega prognostik Klaus. Vyvěsí na Hradě vlajku EU, představuje se jako eurofederalista, ale obklopuje se „voskovými figurami“, jako je pan (soudruh) Remek, pan (soudruh) Šlouf a pan (soudruh) Čuba. Ti se budou snažit, aby za pomoci sovětských (pardon – ruských) soudruhů (pardon – oligarchů) usiloval o postupné přetvoření demokratické správy země na společnost řízenou co možná autoritativně a v zájmu bývalého partnera v ervéhápé. Rusko to pochopitelně bude sledovat se „zaujetím“. Jak už řekl v předminulém století pruský kancléř Bismarck – „Kdo je pánem Čech, je pánem Evropy“. Evropa se tedy bude, pokud nás včas ze své společnosti nevyhodí, dívat, jak se jí Moskva zakusuje do zeměpisně blízkého předpolí, které bude zkoušet ekonomicky ovládat.
Dirigovat politickou scénu se nově zvolený prezident pokouší od začátku svého mandátu – viz jmenování velvyslanců na Slovensku a v Rusku, kdy vytrvale hází „klacky pod nohy“ ministru zahraničí, Karlu Schwarzenbergovi, do jehož gesce tato zodpovědnost jednoznačně patří.
Naposled se novodobý prezident projevil, když se snažil zamezit jmenování pedagoga Karlovy univerzity docenta Martina Putny řádným profesorem. Důvodem mu není nějaká chyba v odborné kvalifikaci pana Putny, ale ironický text na transparentu, který Martin Putna nesl na svobodně organizované manifestaci. Text byl namířen (velmi mírným tónem) k fašisticky orientovanému zaměstnanci Dobešova ministerstva školství, Ladislavu Bátorovi. Pan Bátora, výstředník, zaklínající se katolicismem, asi s pěti spoludemonstranty nosil v době návštěvy evropského prezidenta, Hermana Van Rompuye, před pražským Hradem ceduli s výzvou, aby Evropa nezasahovala do českých záležitostí. To tehdejšího prezidenta Klause zaujalo natolik, že, ačkoliv sám neuznává žádná shromáždění, nepřesahující svým počtem alespoň několik tisíc lidí, pana Bátoru přijal v audienci a ocenil jeho „občanský postoj“.
Pedagog literatury na UK je nyní šikanován Klausovým nástupcem za ironické vyjádření svého názoru na tohoto propagátora neofašismu ve státní instituci. Je to svědectví o tom, jaké jsou vazby mezi současným prezidentem a jeho předchůdcem. Zdá se, že kryptonacionalistické tendence, pokoušející se resuscitovat ervéhápécké vazby na minulostní vztahy, budou pokračovat.
Je na mladé generaci, především studentů, bránit akademickou svobodu a tím i demokracii u nás. Možnosti pro to v dosud demokraticky spravované zemi jsou.