Do krajských a senátních voleb zbývá pár dní. Jak to dopadne, není těžké předpokládat. ODS a TOP 09 dostanou těžký nářez. Virtuální „stranu“ LIDEM vůbec nepočítám, protože na krajské i senátní úrovni neexistuje. Kdo je tímto prognózovaným debaklem vinen ? Především jmenované strany samy. Slibovaly i svým nejbližším to, co po volbách odvrhly a rozhodly se „dělat“ politiku tak, jak asi byli zvyklí jednak jejich totalitní učitelé a za druhé na podnikatele transformovaní veksláci, autopumpaři, číšníci, zelináři a řezníci. Z těch se rozhodl otec české transformační cesty, Václav Klaus, „uplácat“ podnikatelskou reprezentaci, jež by se rovnala svým západním kolegům. Pamatuji si zprávu, kterou pan Topolánek v roce 2006 jako ještě hlavní lídr ODS avizoval svým spolustraníkům. Ta zpráva zněla v tom smyslu, že „kdyby lidé věděli, co chystáme, nikdo by nás nevolil“. I ortodoxní přívržence „pravice“ nelze totiž považovat za blbce.
Pan Nečas, nový ministerský předseda, ačkoliv člověk daleko kultivovanějšího jednání, převzal v roce 2010 Topolánkova ministra financí, protřelého „mazáka“ Miroslava Kalouska. Vláda, která se v následujícím čase představila jako protikorupční, byla nucena ústy svého předsedy postupně odvolat pro vážná podezření z korupčního jednání většinu stávajícího kabinetu. Kdo je ale za jmenování vlády jako celku zodpovědný, než ministerský předseda, který vládu sestavuje ?
Bezvýchodnost současného stavu a prodlužující se agonii současné vlády pochopil poměrně rychle vrcholový šachista na naší politické scéně, Václav Klaus. Rozhodl se jednat v zájmu záchrany svého politického vlivu pro čas, kdy už oficiálně nebude o ničem rozhodovat. Předpokládám, že po výsledku senátních a krajských voleb (jež sice nemají na parlamentní zastoupení vliv, ale jsou silným semaforem) se prezident republiky, po pravděpodobném poslaneckém vyjádření nedůvěry současné vládě, rozhodne do budoucích parlamentních voleb, jež se bude snažit určit na termín až po prezidentské volbě, jmenovat úřednického ministerského předsedu, který by pomohl prezidentské volbě jeho politického blížence a „opozičního“ souputníka , Miloše Zemana. Pochopitelně myslí určitě na to, aby jeho prezidentování neskončilo nějakým viditelným krachem.
Kdo přichází v úvahu ? Rozhodně to nebude nikdo proti Zemanovi vyhraněný. Nabízí se výběr mezi „osobnostmi“ typu Miroslava Grégra, Zdeňka Škromacha nebo Jiřího Rusnoka. Ten možná bude tou „haupttrefou“, na níž bude dvojice Klaus-Zeman stavět, jelikož má na starosti penzijní fond republiky, o nějž bude asi v budoucnu, pod tlakem reality, největší zápas.
Doufám, že voliči dají hlas silnému kandidátovi na krajské hejtmanství, Jiřímu Pospíšilovi. To by mohl být ukazatel směru, jakým by se republika v dohledné budoucnosti měla ubírat. Prosadil, ještě předtím, než byl raketovou rychlostí z vlády odvolán, obsazení funkce nejvyššího státního zástupce Pavlem Zemanem a doporučil jmenování vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové. Nově nastupující ministr spravedlnosti Pavel Blažek neměl zřejmě sílu situaci už zvrátit.
Měnící se politické prostředí nese první plody. Zatčení vlivného „poradce“ Topolánkova kabinetu Marka Dalíka může rozkrývat postupně stonožku, jejíž jednotlivé nožky povedou ke stopám, zjišťujícím, kdo státní finance ve velkém rozkrádal, proč je nutné tak nesmyslně navyšovat DPH, proč je nutné škrtit na výdajích pro tělesně postižené, na kultuře obecně a na civilizační úrovni státu. Je třeba věřit, že se tento nastoupený trend stane trvalým, naše republika se stane právním státem a bude mít jméno hodnověrného partnera skutečně demokratické části světa.