Minulý rok na jaře jsem napsal připomínkový článek, jímž jsem reagoval na časopisecky a zřejmě propagandisticky cílenou odezvu na nespokojenost kulturní veřejnosti s pozastavením realizace projektu nové budovy Národní knihovny arch. Jana Kaplického. Aby tehdy byl projekt, vítězný v mezinárodní architektonické soutěži, průchodný, bylo třeba souhlasu pražské hlavní radnice, jejíž tehdejší primátor, MUDr Pavel Bém, měl, jak dnes vidno, jiné starosti, než posuzovat kulturní hodnoty obohacující Prahu o architektonický unikát. Protože se rovněž nesouhlasící prezident republiky Václav Klaus chtěl demonstrativně položit před bagr, hloubící základy budoucí stavby a jiný pražský zastupitel, starosta Prahy 13 Vodrážka prohlásil, že by tento „chrchel nad Prahou“ neměl být připuštěn k realizaci, stavba byla odsunuta „na neurčito“.
Na podzim roku 2010 se sešel nastupující primátor Hlavního města Prahy MUDr Bohuslav Svoboda s vdovou po architektovi Janu Kaplickém, paní Eliškou Kaplickou a zavázal se, že projekt Národní knihovny bude k realizaci prosazovat.
Myslel jsem si tehdy, že jde pouze o prezentační kampaň nastupujícího komunálního politika, ale byl jsem zvědavý, zda za sliby budou následovat činy.
Jak se říká, doma není nikdo prorokem, a tak uznání Jan Kaplický došel dříve v přátelské Itálii, kde byl realizován jeho projekt Muzea Enza Ferrariho v severoitalské Modeně, kolébce slavné automobilky Ferrari. Svědectví o tomto počinu je možné shlédnout v Galerii Zdeňka Sklenáře na pražském Smetanově nábřeží do začátku září tohoto roku.
Jde o výjimečný nápad našeho krajana, Jana Kaplického, využít možností nového architektonického stylu, architektury jako exteriérové plastiky, ve spojení s klasickým stavebnictvím.
Projektant se inspiroval technickým designem karosérií sportovních vozů Ferrari v kontrastu k původní stavbě prvního domu firmy, která začínala „z ničeho“ svoji budoucí slávu. Je v tom obsažena filozofie hlubšího obsahu. Říká se – „všechna sláva polní tráva“. To ale určitě neplatí pro slušné podnikání, jemuž je za jeho slávu třeba vzdát čest ! Proto bych si velmi přál, aby tato sláva byla realizací projektu Národní knihovny bez propagandistické bombastičnosti přiznána architektu Janu Kaplickému i na domácí půdě, byť s neodpustitelným zpožděním.