Kdysi, za hluboké totality, byla u nás jedinou uznanou teorií společenského vývoje ta, již vymysleli ekonomičtí ideologové poloviny 19.století Karl Marx a jeho o něco mladší kolega Friedrich Engels. Tato teorie určovala posloupnost ekonomicko civilizačních stupňů – řád prvobytně pospolný, otroctví, feudalismus, kapitalismus, socialismus a posléze komunismus. Ten již měl být bez dalšího postupu, materialistická koncepce vyúsťovala v idealistickou vizi, což znamenalo – „každému dle jeho potřeb“. Tím historický vývoj končil.
Samozřejmě tato ideová konstrukce měla svá omezení, jednak konstantou aktuálního vývojového bodu, z něhož vycházela, za druhé názorovým vymezením svých autorů, kteří předem určili směr bez znalosti pohybu budoucího společenského vývoje.
Marxova a Engelsova teorie měla trhliny už v hodnocení antiky, kolébky evropské civilizace. Ze společenského systému vytrhla jen jednu jeho složku. Střídající se autokracii s demokracií odsunula na termín „otrokářský řád“.
Nicméně vývoj pokračoval bez ohledu na Marxe a Engelse, kteří si představovali budoucnost asi jako Jules Verne cestu na měsíc, přičemž nechci tímto přirovnáním slavnému spisovateli a jeho fantazii škodit. Zajímalo by mne ale, jak by ekonomičtí teoretici 19.století, kdyby znali pozdější vývoj, pojmenovali dnešní stav v naší zemi.
Za komunistického režimu se vyprávěl vtip : „Co je socialismus ? Je to nejbolestnější stadium přechodu od kapitalismu ke kapitalismu“. Tyto termíny ovšem pro charakteristiku současné skutečnosti, která nás obklopuje, nestačí.
Jak tedy nazvat společenskou situaci, jíž dnes žijeme ? Kdyby byli resuscitováni oba bradatí ideoekonomové předminulého století a po „zmoudření“, daném znalostí pozdějšího vývoje světa, jakým termínem by obdařili to, čím například naše země ekonomické dějiny „obohatila“ ? Asi by pro tento jev vymysleli název Neokomunofeudalismus. Důvod by měli – naprostá většina kapitálu u nás patří bývalým komunistům. Od tohoto faktu první část sousloví – neokomuno. Ten feudalismus je k tomu přirozeně připojen, protože bývalí komunisté všech barev se v příslušných funkcích vybavili po vzoru dřívějších aparátníků veškerými výhodami, jejichž požíváním se vyznamenávali jejich totalitní předchůdci a před nimi, v minulých staletích, takzvaná třída vyvolených. Co jiného je doživotní imunita, jíž se vybavila poslanecká sněmovna, co jiného jsou dnešní vládní a poslanecké rekreační objekty, kam jezdí sídlit nomenklatura, mající na vše značné slevy při výši jejich apanáží, když mnozí starší lidé mají problém zaplatit ze svých nepatrných důchodů i třicet korun základního poplatku u lékaře, jehož pomoc neodkladně potřebují ?