Je na ní prostý text „Pravda vítězí“. Je to devíza, pocházející z doby počátku samostatné Československé republiky, určená nastávajícím prezidentem Tomášem Garrigue Masarykem. Tato devíza byla charakteristickým faktorem po celou dobu I. republiky a jejím mravním kodexem. Anachronismem je, že stále vlaje nad prostorem Hradu. Prezidentská standarta není vyhrazena jedné osobě a zůstává. Osoby se mění.
Ve vysílání Radiožurnálu Českého rozhlasu jsem slyšel hodnocení dnešního času, které nevím kdo rozhlasovému vysílání poskytl, ale jež mi připadá naprosto výstižné : „Na začátku devadesátých let se pokoušeli slušní přesvědčit zločince, aby se stali slušnými. Když se slušní přesvědčili o tom, že to není možné, sami se stali zločinci, aby přežili, a tím zlikvidovali pojem zločinu v našem státě.“
V tomto textu se zobrazuje situace dnešního stavu společnosti, jež za dvacet let od revoluce na konci osmdesátých let dnes už minulého století prošla vývojem značně odlišným od představy lidí, doufajících v důsledně demokratické usazení naší země v srdci Evropy.
V prvních revolučních dnech byl Václav Havel autorem sloganu: „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“. Je to krásná myšlenka, ale její naplnění bude zřejmě provždy nedostižným ideálem. Pozdější vývoj určil zcela jiné „parametry“. Moci se postupně ujali lidé neonormalizačního charakteru i názoru a mám silnou obavu, že vše spěje pod inovovanou totalitní univerzální správu. Je dnes úplně jedno, zda bude v následujícím čase u moci pravice nebo levice. V našich podmínkách to je souboj dvou forem téhož.
Naší republice přeji ze srdce, aby ze současné rvačky o moc a poslanecké prebendy vyšla se ctí a aby došlo ke skutečnému naplnění státní devízy, jíž je jednoduchá, ale jednoznačná, holá věta „Pravda vítězí“. Aby nemusela být doplněna rčením „-ale není jí to nic platné !“.