Kdysi, ještě za komunistického režimu, jsem si říkal, že na Západě, kde mám příbuzenskými vztahy polovinu své rodiny, je daleko větší socialismus, než v Husákově „socialistické reálnosti“, jež se projevovala jako sociálfašismus ve prospěch sovětské nadvlády.
Byl jsem přesvědčený, že reálný totalitarismus jednou skončí a ke slovu přijde tolerantní, demokraticky vyspělá společnost, která umožní a vytvoří podmínky svobodného života.
Člověk tomu už opravdu vůbec nerozumí. Volí stranu, jež se prezentuje jako něco, co se nebude dávat dohromady s politickými „dinosaury“, má sociální cítění, ale nechce být tezovitě socialistická, její program nepřipouští (alespoň v reklamní kampani) poplatky za zdravotní služby, jejichž bezplatnost je garantovaná Ústavou České republiky a vůbec, staví se v prezentaci veřejnosti jako strana moderního, současného humanitně liberálního názoru na vpravdě věci veřejné. V tomto případě je odkaz na název strany správně s malým písmenem. Právě název, tentokrát s velkým písmenem na začátku, jistě zmýlil množství veřejnosti, jež se nechala tímto, vpodstatě laciným reklamním titulkem, jednoduše podvést.
Kdo mohl, dnešním pohledem, z drzé snahy domoct se nějakého podílu na rozdělovaném „koláči“ moci, identifikovat obchodní aktivitu vcelku hazardních hráčů, předem domluvených, jak se svými získanými příznivci „zatočí“ ?
Mladé děvče, jež se přihlásí k této straně, se deklarativně podujme zrady „svých“ stranicky spřízněných ve společnosti člověka, o němž nemůže mít stopu pochyb, jakým způsobem získaných „informací“ využije.
Spisovateli a publicistovi Radku Johnovi pravděpodobně nezáleží na tom, co provede se svým jménem, když ho poskytne obchodníkovi, který se rozhodl „podnikat“ v politice. Jak praví staré přísloví – lež má krátké nohy, daleko nedojde !
O dalších, doposud dost neznámých jménech, jichž jsou dnes plná media, nemá asi cenu hovořit, o jejich „aktivitách“ se budou ještě nějaký čas plnit stránky denního tisku. V každém případě platí opět ono staré, zkušenostmi osvědčené přísloví – pověz mi s kým obcuješ, já ti povím, jaký jsi.
Jsem přesvědčený, že snahou dnešního vládního kabinetu je zachovat zbytnělost vládních a spřízněných institucí beze snahy především reformovat jejich „strukturu“ a toky od jejich investorů. Prostředky pro investice do pokračování tohoto statu quo jsou na výběru od těch, kteří se nedokáží tomuto stavu vzepřít a vzpomenout si na listopad roku 1989.