Kdysi, za hlubokých komunistických časů, ještě před tím, než nastalo jaro šedesátého osmého roku, čeští i slovenští studenti psali na veškerých veřejně dostupných místech nám, dnes už starším ročníkům, všeobecně známé heslo „Servít je vůl“. Nejen že toto heslo bylo známé v nápisech po celé Evropě, kam se kdekterý student v druhé polovině šedesátých let, když měl štěstí, mohl podívat, ale i jinde po světě.
Uvedený Servít byl v šedesátých letech náměstkem ministra školství a kultury Československé socialistické republiky.
Proč vlastně se studentstvo naší země natolik aktivizovalo, aby pranýřovalo uvedeného Servíta ? Bylo to jednoduše z toho důvodu, že tento náměstek navrhoval, aby byly na vysokých školách zrušené opravné zkouškové termíny a aby studenti, kteří neprojdou prvním zkouškovým termínem, byli automaticky vyřazeni ze studia.
Proč mi současná situace na politickém poli připadá tak blízká totalitnímu režimu minulosti ? Opět se kalkuluje s tím, že by ministerstvo kultury mělo být spojeno s ministerstvem školství. Tedy znovu evokace totalitní éry, kdy školství a kultura byly sloučeny v jedno. Lidé, jmenovaní na uvedené rezorty, případně na jeden rezort, mohou být ministry čehokoliv, podobně jako za komunistického režimu, kdy například bývalý ředitel pražských pekáren se stal vedoucím redakce zábavy Československé televize. Podle toho samozřejmě ta „zábava“ měla vypadat. Ještě že tam byl dramaturg Vladimír Dvořák, který takové excesy vyvažoval.
Promluvme ale k současnému státnímu vedení. Je jasné, že současná koalice, jakkoliv se tváří pravicově, bere si příklad z komunistické správy státu. Podle vyjádření místopředsedkyně „strany“ LIDEM, paní Navrátilové, ve vysílání ČT 24, nezáleží vůbec na tom, že paní Karolína Peake, která usiluje o zisk armádního ministerského postu, o obraně České republiky nic neví. Je to prý funkce především politická. Zajímalo by mne, jak by paní Peake reagovala, kdyby se jí ministerský předseda zeptal, jak má vymyšlenou strategii pro armádu České republiky, co se týče vyzbrojení a naší zodpovědnosti vůči partnerským státům v NATO. Především si neumím dobře představit, že náš stát může do tak vysoké funkce nominovat člověka, který nereprezentuje víc, než deset lidí své „strany“, která se nedostala do parlamentu demokratickou volbou, ale zákulisním dělením. Teď se snaží ze všech sil odčerpávat vodu z topícího se vládního Titanicu.
Absurdní rozhodnutí nekompetentního a neschopného kabinetu vyvolávají pochopitelně pobavené reakce opozice, která hloupostí stávajícího státního vedení získává na síle.
Vrátíme se ale k panu (soudruhu) Servítovi. Jeho snahy byly stejně nekompetentní a bezohledné, jako celý komunistický režim. Připomněl jsem si školní časy za nedávného „šéfování“ pana Dobeše, zodpovědného za tento rezort. Byla to pochopitelně kapitola sama pro sebe. Celý národ byl svědkem trapné situace, kdy se bývalý vězeňský psycholog pokoušel „transformovat“ školský systém do totalitních „škatulí“. Jestliže se má nyní navíc sloučit toto ministerstvo s ministerstvem kultury, bude to opět návrat ke komunistickým „pořádkům“. Čím se ale inspiruje současná „pravicová“ vláda, než svými totalitními vzory ? Abych charakterizoval současný vládní kabinet, platí pro něj totéž, co pro pana (soudruha) Servíta. Současný vládní kabinet je —!!!