Situace

Pokud mám čerpat informace z prosincového preferenčního průzkumu agentury CVVM, dnes by daleko nejvíc lidí volilo sociální demokraty. Mají přes dvacet procent celkově odhadovaných hlasů a v poslanecké sněmovně by vládli  pohodlnou většinou. Na dalších místech spolu bojují tři strany, občanští demokraté, komunisté a strana, která se nazývá TOP 09. Tyto tři strany mají po deseti procentech odhadovaných hlasů v případných volbách, pokud by se tyto uskutečnily hned teď. Řeklo by se, že po letech společenského vývoje, spojeného se všemi možnými kauzami, může občanské demokraty a komunisty volit jenom někdo, kdo je na nich přímo závislý. Věc ale není zdaleka tak jednoduchá. To samé může platit pro sociální demokraty, kteří měli dříve rovněž svoji idealisticky přesvědčenou klientelu.
Co vlastně tyto jmenované strany během své existence dokázaly ? O komunistech není třeba říkat nic, za svého dlouhodobého působení toho „dokázali“ opravdu „hodně“. Jejich parazitování na současném stavu společnosti je odvislé od snadno získávaného profitu na negování lumpáren jiných politických subjektů a čekání na příležitost, aby mohli nastoupit s institucionalizací lumpáren daleko většího rozsahu. S tím už mají lidé dost zkušeností a doufám, že povědomí o nich jen tak lehce nevyvane.
Občanští demokraté, jejichž část se pere s fašisty o přízeň současného prezidenta, nechtějí za žádnou cenu zasahování evropských institucí do „svých“ záležitostí. Přesto, že dříve po společné Evropě toužili (jak je to dávno), dnes se jim společná kontrola a správa finančního pořádku příčí, protože by se museli vzdát veškerých výhod, jež si za léta „usilovné“ práce svými mandáty vydobyli.
V tomto ohledu ale sociální demokraté nezůstávají vůbec pozadu. Důkazem jsou oranžovomodré koalice, vznikající v množství měst a vesnic, kde jánabráchizmus má cílenou funkci.
Zdánlivě světlým bodem v tomto politickém parlamentním spektru je nově vytvořená strana TOP 09. VV nepočítám, byl to jasně cílený podvod ve vztahu k voličům. Svojí politickou praxí to jen dokládají. Topky ale vznikly jako odtržená část příznivců občanských demokratů, nespokojených s vývojem situace v jejich mateřské straně. Založeny byly dvěma protikladnými osobnostmi, z nichž ani jedna k ní nepatřila. Karel Schwarzenberg žil a působil před revolucí ve Vídni, kde pomáhal naší exilové kultuře udržovat povědomí o demokratické podstatě naší země, během revolučních dnů byl jedním z nejbližších spolupracovníků a poradců Václava Havla a dnes je horlivým a prakticky jediným vládním zastáncem nejužší účasti našeho státu na spolupráci v rámci Evropské unie. Naproti tomu Miroslav Kalousek je ostříleným politickým taktikem, který se za dlouhá léta své politické praxe dokázal jako úhoř vyvléct z různých korupčních kauz, aniž by to na jeho „fasádě“ zanechávalo nějaké viditelné stopy. Jako vystudovaný chemik zastává v současné vládě místo ministra financí a renomé má spíše jako typ „škrtofila“, než člověka s dlouhodobější vizí.
Aktuálním problémem, který vyvstal před českou vládou, je otázka finanční podpory na záchranu eurozóny. Evropská unie očekává, že její členové, kteří čerpají velké částky společných evropských peněz na různé projekty národního dosahu, budou na druhou stranu solidárně vstřícní, když se společná správa dostane do potíží. To ale, jak je vidět, nemůže od současné vlády České republiky čekat. Pokud jde o čerpání grantů z podpůrného eurofondu, to je národovecká ruka natažená, protože z přísunového toku může ledaskomu ze „zodpovědných“ zůstávat něco za nehty. Když naopak se ale my máme podílet na společně utvářených měnových pravidlech pro nastavení finanční disciplíny a tuto budoucí vyžadovanou disciplínu podpořit půjčkou ze svých rezerv, nastoupí maloměšťácké čecháčkovství a zatvrdlý egoismus.
Občanští demokraté v současné vládě jsou do velké míry stále závislí na vlivu Václava Klause, který je zase pod silným vlivem znovusovětizovaného Ruska. Proto z jejich strany podpoření společného postupu ve prospěch Evropské unie se nedá vůbec čekat. Jsem zvědavý, jaké stanovisko zaujme předseda vládní strany TOP 09 Karel Schwarzenberg. Jako ministr zahraničí měl prohlásit, že se nebude podílet na vládní zodpovědnosti kabinetu, který vystupuje proti zájmu unijního celku.
Zatím to vypadá, že vláda bude manévrovat ve stylu příběhu lady Godiva – „ani nahá, ani oblečená, ani pěšky, ani na oslu“. Jak budou reagovat naši spojenci, jimž jsme se ke spojenectví zavázali smlouvou, bude určitě důležité sledovat. Nakonec, s porušováním a nedodržováním smluv máme historické zkušenosti i když jsme  byli v minulosti obětí my. Pokud budeme tentokrát iniciátory nedodržování dohod sami, možná nás to postihne opět.