Včera došlo k nešťastné události, když slovenský parlament neschválil podpůrná opatření pro budoucí ekonomické fungování eurozóny. Projevilo se to, čím může projít každá ze zúčastněných zemí společně hospodářsky spravovaného prostoru. Egoisticky motivovaná zastupitelská instituce ve svém vlastním zájmu odmítne podpořit za stávajícího personálního zastoupení společnou věc, aby ji pak podpořila po vyvolaných volbách v novém rozložení „sil“.
Rozdíl je v tom, že země s daleko větším průmyslovým potenciálem a vyšší civilizační úrovní mají o moc větší pocit zodpovědnosti a vědomí o podpoře evropské sounáležitosti vlastním obyvatelstvem, než země, které ještě nedávno byly v sovětské sféře vlivu a o společně utvářené Evropě si mohly nechat jen snít.
Tentokrát se už i tradičně česká „konzervativní“ vláda rozhodla kritizovat účelově motivované rozhodnutí a byť nejsme stále členem eurozóny, tuto mocenským záměrem řízenou kalkulaci odsoudila. Proč vlastně chtějí sousedé pokračovat stejným směrem, byť s jiným parlamentním složením ? Jednoduše zřejmě proto, že mnoha lidem, čekajícím na „namazaný krajíc“, přijde vhod změna ve stejném směru.
Proto by orgány Evropské unie měly být maximálně pozorné k efektivitě čerpání fondů ze společně vydávaných peněz. Zatím se mi zdá, že za zájmem o evropské záležitosti se skrývá to, co komu ze společné evropské pokladny zůstane „za nehty“.