Když Věci veřejné (tehdy se ještě takto uvádějící) hlásaly na všech billboardech předsevzetí, že končí s politickými dinosaury, co mohly očekávat od veřejnosti, kterou si vzaly do jména ? Především, po přes dvacet let trvajícím demokratickém systému v naší zemi, skutečné naplnění předvolebního slibu. Voliči, dnes už zvyklí slibované vyžadovat, nejsou žádní hlupáci, aby se nechali „opít rohlíkem“ a od jimi volených politiků chtějí složit účet.
Naprosto nechápu jednání předsedy této strany, publicisty Radka Johna, který podstupuje riziko zničení svého, u veřejnosti respektovaného postavení, aby se spojil s člověkem, pravděpodobně duševně nemocným, jemuž absolutorium policejní akademie vnuklo megalomanskou myšlenku, že se o jeho přízeň budou ucházet nedůležitější světoví státníci. Našeho, doposud stále prezidenta, nepočítám, toho už měl omotaného „kolem prstu“.
V každém případě Radek John začal na postu ministra vnitra bohatýrsky. Zasloužil se o politickou (prozatímní) likvidaci Pavla Drobila, obviněného a nahrávkami usvědčeného z korupčního jednání. Problém je ovšem v tom, že pan Drobil je silným zástupcem a vpodstatě „novou tváří“ moravské ódéesky, zázemí to premiéra Petra Nečase, jenž určitě s postavením tohoto kolegy počítal pro svoji budoucí podporu proti pražské a středočeské ODS, kde sídlí nostalgie po „odrodilém Moravanu“ Topolánkovi.
Antikorupční aktivita vládního kolegy zřejmě vybudila premiéra k razantnímu kroku vymýtit tohoto narušitele „starých pořádků“ ze všech možností nějak nadále ovlivňovat budoucí politický vývoj. Zatím se to zdařilo a karavana táhne dál, včetně reptajícího Johna, vyslovujícího třístéosmdesátépáté „varování“. Tak jako komunistická Čína Spojeným státům před lety.
Jak přetnout tento šmodrcháč? Nazvat ho uzlem gordickým by mi připadalo vzhledem k historii velmi neuctivé. Jelikož žijeme, doufám, stále v demokratickém systému, nejpřirozenějším prostředkem jsou volby. Co je to za demokracii, když se současná vláda ohání mandátem z voleb dva roky nazpátek a přitom ji aktuálně odmítá 80 % obyvatelstva ? Jenže, kdo se nabízí ? Sociální demokracie s takovými „veličinami“ jako je pan Onderka, současný brněnský primátor, který arogantně odmítá rozhovor s novinářem, informujícím veřejnost ? Nejsou to zvyky komunistických papalášů, hodnotících se jako nadlidé ? Nebo pan Foldyna, sympatizující s dopadeným generálem Mladičem, zodpovědným za zavraždění osmi tisíc lidí u vsi Srebrenica, kvůli čemuž je srbský důstojník deportován před Mezinárodní tribunál pro válečné zločiny, sídlící v Haagu ?
Jak na tom jsou dnes Zelení ? Zdálo by se, že vzhledem k evropskému vývoji (doufám, že se nebudeme nadále Evropy stranit, Rusko má stále velký apetit) by volba této strany byla nejpřirozenějším řešením. Jak ale věřit současnému předsedovi Liškovi, že se nestane v budoucnu „bílým koněm“ různých „zájmových“ skupin ? Dobře si pamatuji jeho devótní postoj k panu Bursíkovi, ktrý tuto stranu ovládal podobně jako pan Bárta stranu dnes už Věcí „veřejných“.
Do budoucna si přeji, aby se občanská společnost natolik zaktivizovala, že bude docházet k dalším revolucím, řekněme sametovým, aby nebylo nutné „konšely“ házet do hnoje, v horším případě na dlažbu, ale to doslova.