O dvojici Zelenka – Batrla je zbytečné hovořit. Za vše mluví, což mi jistě kolegové pamětníci potvrdí, jak ještě za komunistického režimu si dal někdo usilovnou práci, aby do stěny výtahu televizní budovy v Jindřišské ulici vyryl nápis – „Batrdlo = Waterloo“. Bylo to velmi výstižné a naprosto trefně to charakterizovalo stav tohoto media.
V podzimním času roku 1989 nastoupil na pár dní do ředitelské funkce tiskový mluvčí poslední Adamcovy komunistické vlády Pavel, aby se pokusil pro „stranu a vládu“ zajistit přechod pod přijatelnější, z pohledu tehdejší nomenklatury, liberálnější vedení. Situace byla ovšem pro „státní orgány“ už tak neúnosná, že se Pavlův tým brzy poroučel a ponechal stav aktuálnímu vývoji.
Organizování pořadů bylo v dalších dnech naprosto živelné a protože jsem se všeho dění zúčastňoval, obrovsky si vážím profesionality lidí, kteří měli na to, co se bude vysílat a co bude předmětem okamžitého natáčení, bezprostřední vliv.
V této souvislosti si hluboce cením režiséra Františka Filipa, který bez jakékoliv přípravy skvělým způsobem zprostředkoval divákům slavnostní mši svatořečení Anežky České přenosem ze svatovítského chrámu. O uskutečnění natáčení rozhodla pouze ústní domluva v tehdejší televizní jídelně, jež ten čas sloužila zároveń jako komunikační centrum.
Další silnou osobností byl produkční Pavel Borovan, který dokázal včas eliminovat estébácké narušitele, kteří se pokoušeli hladký průběh jednání hatit.
Do vedení jednotlivých redakcí byli přijati lidé, kteří měli po sovětské okupaci zákaz pracovat v televizním vysílání. Vladimír Branislav, Václav Šašek, Dr. Pilka – bylo až trapné pozorovat, jak se jim dřívější komunističtí odpůrci snaží „vemlouvat“.
S krátkodobým ředitelem Pavlem (který se ovšem v logice polistopadového vývoje stal vydavatelem Lidových novin i MF Dnes) odešli i komunističtí kádři Lukeš, Eliáš a Havlíček (nespojovat prosím s novinářem Dušanem Havlíčkem, v exilu pracujícím až do listopadové revoluce v ženevské televizi Radio Television Suisse Romande), kteří „za humny“ na Slovensku, které je neznalo, zkusili vytvářet komerčně orientovanou „zábavu“. To jim nějaký čas vydrželo.
Pravá reedice nastává v dnešní situaci, kdy Rada České televize, jejímž aktivním členem je soudruh Jiří Kratochvíl, který za pomoci soudružky Dubové likvidoval výtvarné oddělení ČT, zvolila soudruha Petra Dvořáka generálním ředitelem České televize. Ten se ke své minulosti nezná, byl pouze kandidátem KSČ, to vlastně nic neznamená. V dnešním politickém prostředí to ale opravdu nic neznamená ! Předcházející generální ředitel Janeček se také ke své minulosti nepřiznal.
Bohužel se zprostředkovatelem tohoto rozhodnutí stal z titulu své funkce předseda Rady, spisovatel Milan Uhde, dříve ironický satirik a kritik komunistických „pořádků“. O paní Makrlíkové, místopředsedkyni Rady, bývalé neonormalizační hodačovské příznivkyni a člence pardubického zpravodajského studia, která se dala do služeb soudružce Bobošíkové v čase televizní krize před několika lety, mluvit nebudu, její postavení odpovídá obsazení parlamentu, jímž byla jmenována.
Jak bude pokračovat činnost veřejnoprávního televizního media, uvidíme. V každém případě jeho staronový start je v intencích postupně se vyvíjející logiky našeho času.